un nouveau blogue

ma copine française qui s´appelle aurélia et qui est partie en thailande pour faire de la solidarité internationale a créé son blogue. si vous vous intérressés à sa vie en asie, n´hésitez pas et visitez ce blogue.

hope you´ll enjoy it!

zase něco nového

už je to zase pár dní, co jsem nic nepsala. zřejmě se neděly věci hodné zaznamenání. škola, zima, práce, zima ve škole. nic extra. až v pondělí. v pondělí jsem si totiž koupila nový fotoaparát nikon d40 a jsem s ním nadmíru spokojená. určitě bude brzy spousta fotek :)

čtu dostojevského zločin a trest. potom se zase budu muset k portugalské literatuře. přece jen se ještě pořád vyhýbám baltasarovi a blimundě a to není dobře.

a seriály. jsem seriálový maniak. teď mi nejvíc času bere "how i met your mother" či "gossip girl". druhý jmenovaný běží premiérově v usa, takže se každý týden můžu těšit na nové příběhy blair waldorf a sereny van der woodsen. a na chucka basse radost pohledět ;)

xoxo gossip girl (teda vlastně martina)

new e-mail address

vzhledem k velice neblahým zkušenostem s portálem seznam.cz jsem se rozhodla pro změnu e-mailové adresy. proto mě prosím od nynějška kontaktujte výhradně na e-mailu martinkanovzavináčyahoo.com. díky

38%

38% čtenářů mého blogu čte pravidelně "reflex". toť výsledek ankety :)

a zase ta divočina.

a tak jsem dočetla "franny a zooeyho" a taky "nětočku nězvanovovou" a pan dostojevský se mi tak zalíbil, že jsem si dnes koupila "zápisky z mrtvého domu". a pak taky další učebnici francouzštiny, která stála 550Kč a o které ještě nevím, jestli ji budu potřebovat... a opět jsem se vrátila k "velké divočině". nekončená kniha.

dnes jsem první den ve škole. jak jsem předpokládala, ráno jsem v 6:45 nastoupila do přecpaného metra s termohrnkem plným kávy s mlíkem a o první hodině skoro ani nevím, že byla. ach, budou to krušné úterky :(

noc je půlka dne.

a tak už skoro dva týdny jsem nejaktvinější v noci. přemýšlím, čtu, píšu a kdybych neměla učebnici v praze, snad bych se i učila. obrovskou radost jsem si dnes udělala rozhodnutím pustit se do jiné než portugalské nebo brazilské knihy. vytáhla jsem z knihovny už trošku zaprášenou "franny a zooey" od salingera a vyloženě si tu knihu užívám. příjemná změna.

další radost je domluvené víno s L. po dlouhé době konečně vyrazím ven... i když jen o pár domů dál, ale těším se.

"tak ještě počkáme, jestli bude sedimentace nižší a když jo, tak vám tu neschopenku v pátek ukončím" řekla doktorka. juchuuuu! nepřipouštím jinou možnost.

to dočasný odříznutí od "světa venku" (tý jo, to zní jako ze starých časů:) mi ukázalo, že mám ve svým životě lidi, který mám opravdu hrozivě moc ráda. až mě to trochu děsí. příjemně.

4400

znáte seriál 4400? kamarád a. mi ho půjčil včera večer. první série na jednom dvd. jak jsem už ve dřívějších postech poznamenala, nudím se angínou, a tak jsem neváhala ani půl dne a pustila jsem si 4400 před spaním. kdo by řekl, že nakonec půjdu spát ve 4:38? 4400 je zřejmě podobným chytákem jako "lost", "prison break" a podobné. prostě koukáte, dokud dokážete udržet víčka otevřená alespoň natolik, aby vám zůstala dostatečná škvíra na sledování děje. "to už stačí, už opravdu půjdu spát", říkáte si. pak ale přijde konec epizody a vám vrtá hlavou: "probudí se kyle, nebo zemře?" nebo "jak to ta holka zatraceně ví?" nebo taky "je to dítě mimozemšťan nebo ne?" to mě teď zajímá úplně nejvíc. zatraceně, potřebuju druhou sérii!!!

upgrade

a tak jsem si ještě v noci trochu hrála se vzhledem tohoto blogu a chtěla bych vás upozornit zejména na nově zařazenou položku anketa. teď můžete 10 dní odpovídat na to, jaký časopis pravidelně čtete. vizte vlevo dole :)

chuť

najednou jsem dostala takhle kolem půlnoci obrovskou chuť psát. dostala jsem chuť vám sem něco napsat, ať "vy" jste kdokoli a "sem" je jen virtuální deník. mám chuť napsat něco pěkného, něco jen tak, nepříliš moudrého, jen milého. můj záměr je i trošku sobecký, protože se už podruhé v jednom měsíci mořím doma s angínou a nudím se a nebaví mě, jak už dlouhou dobu nedostávám svoji pravidelnou a bezpodmínečně nutnou dávku sociálního kontaktu (na vině je nemoc a zkouškování). většinu mých přátel jsem neviděla už několik týdnů, nemluvě o mém synovci, který už jistě ve své batolecí paměti zapomněl, kdo je teta martina.
a tak sem napíšu něco pěkného, co mě v poslední době potěšilo. přemýšlím, jaké události, podněty nebo chvilky stojí za zaznamenání a napadají mě třeba tyhle:

- představení "každý rok ve stejnou dobu" a "další roky ve stejnou dobu" v divadle bez zábradlí. veronika freimanová a zdeněk žák v nich excelují pod režijním vedením jiřího menzela. "každý rok ve stejnou dobu" jsem viděla v srpnu. freimanová je krásná, milá herečka, ale v této hře byla absolutně úžasná. a zdeněk žák? v únoru jsem ho jednou potkala v metru a říkala si: bože, co je tohle za ubožáka? igelitka z tesca, rozšmajdané boty a zmačkaný baloňák rozhodně nenapovídali nic o jeho talentu, o kterým mě přesvědčil až v divadle (to, že se tento týden objevil v té "ordinaci" přičítám značné finanční injekci). chvíle, kdy hlavní hrdina george (žák) mluví o smrti svého syna ve vietnamu a doris (freimanová) ho jen tiše obejme, mi vehnala slzy do očí. připadala jsem si jako blázen, že v divadle brečím (a zrovna těsně před přestávkou), ale byla to scéna opravdu krásná a děsivá zároveň. pokračování "další roky ve stejnou dobu" jsem navštívila v září a jen potvrdilo to, že tito dva se zařadili mezi mé nejoblíbenější české herce. zajděte si taky do divadla :)

- gilmore girls. vím, že už s tím asi otravuju, ale prostě jsem si ten seriál zamilovala a vůbec mi nevadí, že je ´americkej´a asi trochu holčičí. naopak mě pěkně štve, že už skončil (i když u nás ještě úplně ne) a že natočení celovečeráku jen tak pro pěkné rozloučení je zatím tak trochu snem. na youtube.com jsem si našla spoustu videí, kde jsou lorelai a rory hezky samy za sebe jako lauren graham a alexis bledel a jsou mi moc milé i tak :)

- server youtube.com vůbec. představte si: jste nemocní, ale ne zas tak moc, abyste nemohli celé hodiny lozit po netu a tak skouknete všechno možné (viz minulý post). a tak se celé dny a noci bavím a vzpomínám. například mix prodigy vs. enya stojí za to.

- noví kamarádi. někdy je najdete opravdu hrooooooooooozně moc snadno. stačí nechat si na zádech batoh a dostatečně dlouho s ním otravovat za vámi tančící v několikatisícovém davu :)

- staří kamarádi. někdy stačí jen to nejmenší a zjistíte, že staří kamarádi jsou opravdu ti nejlepší.

- barevné stromy. pro mě zhola jediná pozitivní věc na podzimu. a teda ještě moje narozeniny, které (jak to zatím vypadá) se budou letos slavit ve velkém!

- rubem fonseca. současný brazilský spisovatel, od kterého jsem měla v povinné četbě "černý román a jiné povídky" a co nejdřív se chystám na nově vyšlé "mocné vášně a nedokonalé myšlenky". je radost číst mezi brazilskými zkrachovalci na jedné a bojovníky za svobodu na druhé straně někoho normálního. sem by asi patřili uvozovky - kdo četl o černém embryu, pochopí.

- film ratatouille. asi opravdu nejlepší animák od pixaru, i když se teda s nemem hodně pere. myšák rémy je okouzlující. na konci filmu si říkáte, že byste taky chtěli doma takovou krysu s talentem na vaření. vždyť přece tout le monde peut cuisiner. a neříkám to jen proto, že mám doma postavičku rémyho a emilka od nás z kina :D

- a nakonec i škola. jsem ráda, že nejsem jediná, kdo se tam těší ;) až do prosince bude zase klid a čaje a kafe a obědy v menze s mými milými spolužáky a pak ty zkoušky tak nějak splácáme.

a to už by myslím stačilo. moje chuť psát byla téměř úplně ukojena a myslím, že vaše chuť číst takhle dlouhej post úspěšně zabita. a jestli jste i přesto dočetli až sem, díky vám za čas a ochotu a vůbec za zájem :-*

Bé Háčko slaví sedmnáctiny :D

dneska je to právě 17 let od doby, kdy v USA běžel poprvé první díl první řady této teenage soap opery.
přiznejte si, že jste na tyhle pseudohrdiny taky koukali, zavzpomínejte si a hlavně se zasmějte :)

výsledky

takže z reálií za jedna, latinu jsem napsala a z literatury taky za jedna. juchuu! patřičně jsem to oslavila, ale asi jsem to přepískla. vrátila se mi angína, tak se zase potím, polykám prášky, piju čaj a doufám, že už to je zas na dlouhou dobu naposled.

mojenovinky.cz

a tak přece jen něco k těm změnám.

pracuju. nic extra, ale možnost kariérního vzestupu. zní to podivně. já a budovat kariéru? už? vždyť jsem právě začala studovat! no uvidíme. v každém případě by to mohlo být zajímavé.

zkouškuju. ano, ještě pořád. držte pěsti, protože se mi to bude hodit. začněte hned. v pondělí 10. mě čeká zápočet z latiny, v úterý 11. zkouška z reálií portugalska a 26. září rozhodne o mém osudu mgr. grauová v předmětu portugalsky psané literatury.
(samozřejmě, že nejenom ona - i moje vědomosti a nervozita).

mám za sebou dvoutýdenní angínu. snad nejhorší, jakou jsem kdy měla. ale už je to dobrý, je to pryč.

konečně jsem vyplnila všechny formuláře na erasmus. a teď mi už chybí jen akceptační dopis.

moc teď neučím. trochu mi je po studentech smutno, ale ne zas tak moc.

poslední tři týdny skoro vůbec nefotím. a chybí mi to. musím s tím něco udělat.

náš dvanáctiletý má za sebou ošklivé bolesti. veterinář říkal: vyhřeznutá plotýnka nebo míšní zánět. stál nás hodně starostí i slz. ale už mu je určitě líp. nikdo neví na jak dlouho, je mu přece jen už 12 let...

mám nové sny. ale těch starých se nevzdávám.

dějí se u mě i další zajímavé věci, ale ty si raději nechám jenom pro sebe. jsou trochu staronové, ale nechci, aby se vracely staré věci. doufám, že budou víc nové než staré.

a v říjnu půjdu na underworld :)

rules

hrozně dlouho jsem nic nenapsala. omlouvám se. moc věcí se stalo. a některé věci se nestaly. co se dá dělat... asi to tak má být. nevěřím na náhodu, ale jsem přesvědčena, že každá událost má svůj smysl. možná na něj přijdeme pozdě, ale vždy tam nějaký je.

nikdy ničeho nelituj.
vše zlé je pro něco dobré.
nečiň druhým, co nechceš, aby činili tobě.

to jsou moje zásady. my rules.

nikdy nevíme, co se v životě přihodí a to je jeho pravé kouzlo.

jako pravá fanynka alexis bledel (jojo, ta z gilmore girls) jsem chtěla vidět její film the sisterhood of the traveling pants. myslím, že u nás v kině neběžel a kdoví, jestli se pro něj najde místo na dvd. na youtube.com se ovšem našlo. právě jsem ho dokoukala... a nelituju.

noví The White Stripes !!!

vím, že už to asi všichni víte, ale musím to říct: jsou o5 báječní!

před hodinou...

zavolal. chybím mu...

jsem z5...

... a to už docela dlouho, ale pořád nějak nebyl čas a asi ani chuť napsat to sem. prostě jsem se vrátila o moc dřív, než jsem původně plánovala, což znamená, že jsem se nevracela až tak dobrovolně nebo dokonce s nadšením. donutila mě situace. zasvěcení vědí.

mám pár novinek. jednou z nich je nová brigáda na léto, možná i déle. v cinema city imax. i po sedmi hodinách dělání slaného, mastného popcornu a čepování sladké a lepkavé coly na ně mám prostě chuť!!! ale na harryho pottera si do 3D zajdu :)

v pondělí mě čeká zkouška z dějin portugalska a brazílie. myslete na mě. děkuju :)

mám novou spolubydlící. jmenuje se martina a je z polný. a nejsem to já sama :D

dnes jsme měli moc příjemou rodinnou oslavu. babička slavila 75 let. sešli jsme se skoro všichni (viz skupinová fota na flickru). hodně se jedlo, pilo, povídalo a smálo. prostě hezký den.

...

Za 22 hodin a 49 minut mi jede autobus. Nebo lépe autokar. Taky se mějte a užívejte prázdnin, jestli nějaké máte :)

poslední dobou...

...se kolem mě dějou věci, který mě začínají znervózňovat...

no ve skutečnosti to je jen obyčejnej zmatek kolem zkoušek, přihlášek na erasmus, práce... celý minulý týden strávený čekáním na jednu známku z lingvistiky, týden předtím naplněný naštvaností, nervozitou a strachem kvůli ukradené peněžence, právě probíhající víkend, jako stvořený k opalování, plavání a bazénu, je trochu pomatený, navíc celý v latině (per aspera ad astra), občas proložený ilhéuskými historkami ze začátku 20. století. a tohle všechno spojují stále znovu obehrávané seriály futurama a červený trpaslík.
ale hlavně je tu ta vidina cesty a... ach jo, já už tam chci být!!!

učit či neučit?

ve čtvrtek odpoledne se mi dostalo velmi příjemné chvály. někteří z vás už možná vědí, že si při studiu přivydělávám tím, že učím angličtinu a francouzštinu. donedávna jsem netušila, jaká jako lektorka jsem. doufala jsem, že třeba alespoň něco ode mně studenti pochopili, že je třeba hodiny se mnou alespoň trochu baví. ale tento týden jsem byla opravdu velice potešena a dojata chválou, kterou jsem na svoje učitelský schopnosti vyslechla. v pondělí jsem se dozvěděla, že patnáctiletá slečna, kterou doučuju francouzštinu, si zlepšila známku ze 4 na 2 během čtyř měsíců... a paní S., maminka dvou sester, kterým dávám hodiny angličtiny jen tak pro zábavu, protože jsou tak dobrý, že se ve škole nudí, mi ve čtvrtek sdělila, že už si zaplatila hodiny i na září, že se mnou počítaj, že holky jsou ze mně prej nadšený... říkala, že mám dar... že učit nemůže kdekdo... no jo, já vím, že samochvála smrdí, ale mně to udělalo tak velkou radost, že se s vámi o to musím podělit... celej život říkám, že určitě nechci bejt prodavačkou a učitelkou a teď to vypadá, že mi možná ani nic jinýho nezbyde...:D každopádně to vypadá, že si tím může alespoň přivydělávat, dokud se nestanu odborníkem na francouzská média v portugalsku! :D

happy :)

někdy stačí tak strašně málo, aby bylo člověku líp... celej den strávenej někde mezi šílenou leností a nechutí do práce a pěti stranami mediologickýho rozboru reklamního letáku. učení až nad hlavu, zkoušky za dveřma, celková únava materiálu... v něčem nejistota, na druhý straně obrovská pevná jistota... někdy beznaděj, někdy štěstí. láska, ano už jsem si jistá, že to není jen bezhlavá zamilovanost. a potom kolem 22. hodiny třináct minut plných krásnejch slov, třináct minut slz, ale slz štěstí. a nakonec úplný rozhodnutí. dlouho jsem přemýšlela, jak to udělat, jak to všechno zařídit a teď už vím, že je to naprosto jednoduchý. úplně jednoduchý. stačí jen chtít. a já chci.

elle: "salut mon chéri."
lui: "salut mon amour... je t´aime."

taky jsme byli v televizi :)

tak i naše malé městečko se objevilo v prime timu na ČT.
tady se můžete kouknout, jak tu máme krásně...
(p.s. je to až poslední reportáž)

tout devient possible?

no, nejsem si tím tak jistá... ale bohužel už teď zbývá jen doufat, že alespoň něco se stane možným :(

Sarkozy 53:47 Royal

co řekli naši nejmenší...

"Tati, to jsou hezký růžičky, viď?" řekla asi čtyřletá holčička.
"To nejsou růžičky, to je kaštan."

"A babi, přijeli nějaký angličáci?" zeptal se pětiletý chlapeček svojí babičky, když čekali na Florenci a přijel autobus Student agency London express.
"No jo, přijeli."
"A babi, jak se mluví v Londýně? Londýnsky?"

sweet memories...

tak už je to jistý.

začalo to podáním přihlášky, napsáním jakéhosi předběžného studijního plánu a už to je potvrzený. v únoru příštího roku odjedu na šest měsíců do Portugalska, tedy přímo do Lisabonu. společně s A. tam budeme mít tu čest studovat na Universidade Clássica. no studovat... přiznejme si, že to není ten hlavní důvod, proč tam jedeme... :D takže pokud nenastanou nějaké nepředvídatelné okolnosti (např. vyhazov ze školy apod.), budu se příští rok touto dobou procházet někde po Alfamě, pít vinho do Porto, cpát se pasteis a bacalhau a možná i poslouchat fado...

good news everyone!

už je to tak... mám novou závislost. už asi 3 týdny usínám s Leelou, Fryem, Benderem, dr. Zoidbergem a ostatními z New New Yorku. ale měla bych číst. začala jsem další knihu z povinné četby :)

konečně!

neděli 15. dubna bych zapsala do kalendáře jako významný den... proč? protože jsem konečně dočetla Podloubí v Anenské ulici od Almeidy Garretta! ufff...

elizabethtown

právě jsem ten film dokoukala a viděla jsem ho poprvý. a prozatím ukončuje řadu mých top 10 filmů. já vím, americká komerce, americká komedie a navíc romantická... ale vlastně to není úplně všechno americký (O.B. je přece Brit), není to tak úplně komedie a komu by se někdy nezachtělo trochu romantiky? ten film se mi prostě opravdu líbil, i když moc nevím proč. možná to bylo skvělým romanticko-melancholicko-smutno-vtipným scénářem Camerona Crowea, možná výbornou hudbou, která je báječně propletená celým filmem, možná opět skvělou Susan Sarandonovou, možná milou a opravdovou Kirsten Dunst, jejiž fanynkou jsme už od dob Interview s upírem a Malých žen, anebo taky za to prostě všechno můžou krásný hnědý oči Orlanda Blooma. já vim, co si myslíte, ale jsem taky přece jenom holka! ;)

blbec s mobilem, febiofest a problémy s wifi

dneska jsem vstala dřív než bylo plánováno (asi o půl desátý:), ale hned mi zvedl náladu film Mars útočí!. nikdy mě ten film nebavil jako dnes... pak jsem šla oběd do menzy, která byla plná podivných lidí z moravy (zřejmě nějaký zájezd či co), potom jsem za dobrou cenu koupila učebnici, kterou potřebuju a jsem šla do fusion s tím, že potřebuju vyřídit pár e-mailů... jaké bylo mé překvapení, když wifi, přes kterou jsem se chtěla připojit nefungovala... merde! takže jsem dopila čaj a když jsem si říkala, že se den začíná kazit, potkala jsem tam mardošu. ten člověk mi vždycky udělá radost. a i dneska byl zábavnej :)
nastoupila jsem do tramvaje č. 9 směrem anděl. spolu se mnou nastoupil snad i největší žijící blb. jak jsem to poznala? právě telefonoval s nějakým podobným blbcem... hlášky typu: "chápeš, všechno se odvíjí od toho, že hitler prohrál válku... a pak ty zkruvený komunisti... všichni češi jsou tím poznamenaný... všichni tady jsou debilní komunisti... když se jim koukneš do ksichtu, tak jsou rudý tim kumunismem... češi jsou kreténi v šusťákách a s alcatelem za pasem... a ještě má anténu... sere mě, že mám ksicht jako voni, vole... " vyholená hlava a a černej koženej kabát mu teda na dojmu nepřidal... a s tímhle člověkem jsem jela 10 minut tramvají, kde ho úplně všichni slyšeli a na všech bylo vidět, jak je štve. naštěstí jsem ale vystoupila a šla na dva dobrý filmy na febiofest. škoda jen, že během druhýho jsem seděla hned vedle budky tlumočnice, takže se mi zážitek z filmu, francouzštiny a arabštiny trochu míchal s podivným tlumočením. hlas, kterej ta ženská měnila podle toho, jestli mluvil mž, žena nebo dítě, byl děsnej.
poté následovaly další problémy s wifi. dokonce jsem se chvíli bála, že mám v mým milovaným hp vir. naštěstí se to nepotvrdilo, bo teď sedím v la casa blů a wifi jede naplno :-D

Abd Al Malik VS Guillaume Peltier du MPF

très bien dit, abd al malik!

bem-estar

být v oblíbeném městě, posedět v oblíbené kavárně, pít oblíbené pití, venku je nádherně, lidi se začali usmívat a dokonce si na ulici pískaj... dělám frajerku v nových slunečních brýlích a koupila jsem si knihu. se sluchátky v uších poslouchám hudbu, která mě fakt baví. splnila jsem povinnost, do který se mi už nějakou dobu nechtělo a vlastně to bylo nakonec v pohodě. čtvrteční záležitost s telefonickým rozhovorem se vyřešila (teda ve skutečnosti se to ukáže až zítra, ale snad jo), včerejší film na febiofestu byl mooooc dobrej a jsem ráda, že jsem ho viděla. snad ty, na který se chystám v pátek, budou stejně kvalitní. takže se mám skvěle. pár problémů a starostí mám, ale většinou jejich vyřešení nezáleží až tak na mně jako na jiných. barakat! :)

Não esquecam :)

Mudança de hora
Os relógios vão ser adiantados na próxima madrugada. Quando for 1h00, os ponteiros devem passar para as 2h00.

už 4. slučák od maturity

madla, bára, terez
Originally uploaded by menina1984.

páteční večer jsme se sešli my, bývalí spolužáci, v hospodě U Jakuba v Jihlavě. bylo nás sice míň než minule, ale pořád je fajn, že si dokážeme udělat čas, abysme se jednou za půl roku viděli a řekli si, co děláme a jak se máme. a tak jsme si mohli povídat o tom, jak studenti druhýho ročníku stomatologie vrtaj zuby, jak se skládaj prsty mrtvolám v rakvi, kdo bude navrhovat zahradu s altánem, kdo zrovna co pitvá, kam v Brně i v Praze do divadla a jak se má naše první třídní dítě :) díky všem, který přišli a snad se i dobře bavili a těším se příště.

ze čtvrtka na pátek

věděla jsem, že musím ráno brzy vstát, ale i přesto jsem usnula až kolem půl dvanáctý. o půl jedný zazvonil telefon a já jsem opilému člověku v polospánku slíbila něco, čeho jsem hned vzápětí litovala... a teď mám špatný svědomí a to nejen kvůli sobě, ale i kvůli tomu člověku a hlavně kvůli I. merde! kamarádka mi poradila, abych to nechala být a abych dělala jakoby nic, že si to třeba ten dotyčný ani nepamatuje... kéž by tomu tak bylo. a jestli ne, čeká mě sáhodlouhé vysvětlování, které možná povede někam, kam vůbec nechci... ach jo, proč vždycky, když si člověk myslí, že je všechno ok, musí se něco podělat? i když teď mě tak napadá, že na tom přece jen něco pozitivního je. jsem si teď jistá. úplně jistá.

lazy sunday

absolutně proflákaná neděle je za mnou. ach jo, tolik času, kterej jsem mohla využít k něčemu důležitýmu... třeba konečně dočíst toho ...... Garreta!

očistěte se v Babelu

stále plná pocitů z toho filmu jsem se rozhodla tohle napsat... sobotní filmová odpoledne miluju. sladký popcorn (ale pozor! ten s medovou příchutí se dřív spálí, do mikrovlnky jen na 3 minuty), kofola, pomazánka, rajčata a tři filmy. nesmí být všechny příliš náročné. až ten poslední. 142 minuty trvající BABEL mi zajistil dnešní očišťující katarzi. zaprášený a konečně trochu zestárlý brad pitt není na Babelu zdaleka to jediné a nejlepší. a rozhodně není v tomhle filmu ani roztomilej, ani krásnej, ani sladkej... což je mu spíš k dobru. Babel není jen zmatení jazyků, pro mě je to hlavně příjemný, i když trochu tragický očistec a hlavně další film, o kterém jsem se tu chtěla zmínit a který se zařadil do mých Top 10.

poslední o počasí (snad)

Ještě jsem si vzpomněla na takovou úvahu o počasí (to je ale fakt řečeno hodně vznešeně:-D). Musim ji sem hned teď napsat, protože se týká 11. března, takže později by už nebyla vůbec aktuální a navíc má být od pondělka zase hnusně, takže by se docela ztratila pointa.

11. března 2005 jsem byla v Barceloně a bylo tam 15 stupňů Celsia.
11. března 2006 jsem byla v Cannes a bylo tam 15 stupňů Celsia.
11. března 2007 jsem byla v Polné a bylo tam 15 stupňů Celsia.

Z toho plyne, že se jednou k tomu středomořskýmu podnebí dopracujeme i u nás na Vysočině. Jaru sláva!

les temps changent.

přesně před rokem jsem byla ve Francii
přesně před rokem jsem se právě vracela z Antibes do Annecy
přesně před rokem jsem byla přesvědčená, že nejlepšího kamaráda nemůžete ztratit kvůli hlouposti
přesně před rokem jsem si myslela, že nebudu mít moc důvodů se do Annecy později vracet
přesně před rokem jsem věřila, že první dítě mojí sestřenice bude holčička
přesně před rokem jsem moc nedoufala, že se dostanu na obor mediální studia
přesně před rokem bylo v Annecy 5 stupňů Celsia
přesně před rokem jsem neznala ani Andrejku, ani Sashu, Paula, Zuzku, Markétu, Lucku a další skvělý lidi
přesně před rokem jsem se nacházela někde mezi angínou a zánětem ledvin
přesně před rokem jsem portugalštinu a angličtinu spíš zapomínala, místo abych se učila něco nového

a co z toho jako vyplývá?
les temps changent et c´est très bien...

když se mi nechce spát

tak tu sedím večer s migrénou a křivými zády a už asi hodinu si říkám, že si vezmu prášek a půjdu spát, ale pořád se mi vlastně moc nechce, i když bych měla, protože mě čeká náročnej víkend, ale prostě to nejde, tak surfuju po netu a nacházím stále zajímavější počiny kolegů bloggerů, ale taky spoustu hloupostí a zbytečného plácání a hlavně mám teď pocit, že se vyjadřuju nějak podivně spisovně, ale šlo to celou dobu docela samo a teď už ta schopnost zase mizí a mě letí hlavou myšlenky na podobně zmateně působící texty, který jsem kdy četla, jako například na jeden odstavec z románu Jacka Kerouaca Na cestě, ve kterém stojí: ,,...cožpak nevíš, že bůh je medvídek Pú?", anebo na další citát z jeho knihy, který si člověk, jenž měl Podzemníky půjčené přede mnou podtrhl: ,,a tak tu ležím ve tmě, vláčně jak chobotnice a čekám na spánek,"ale nevím, co to znamená, že jsem si vzpomněla zrovna na Kerouaca a zrovna teď. (uff, konečně tečka!) dokonce jsem dneska ani neměla kafe (bože, nechápu, jak jsem mohla přežít den!), ani jsem nevypila dva litry kofoly, coca-colu nebo red bull jsem neviděla ani z rychlíku (to je ale blbost) a přesto se mi nechce spát. hlava bolí, záda taky, je tma, je mi teplo (kdo mě zná, ví, že to je pro mě velice důležité) a přesto se mi nechce spát...

ha, už to mám! lehnu si do postele a dám se do čtení Garretova Podloubí v Anenské ulici a to mě zaručeně uspí :-D trápím se s tou knihou už asi dva měsíce. kdybyste věděli, jak je velká a kolik má stran, vysmáli byste se mi do očí... je to ostuda, já vím.

takže plán mám a teď ho musím uskutečnit. moc se předem omlouvám za tenhle zmateně-nočně-spisovně-pseudopesimistický post, ale slíbila jsem, že budu psát víc a častěji, tak se snažím sliby plnit nejen o Vánocích a ať to stojí, co to stojí a jsem zvědavá, jestli mi někdo nenaznačí, že míň znamená víc, protože bych se tomu vůbec nedivila a vlastně bych to i chápala, protože já normálně přece takovej blázen nejsem. nebo jo?

včera v hodině zdravotní gymnastiky...

... ,,a dýcháme do kyčle" ...
... ,,jazyk odpočívá volně v ústech" ....

člověk by se skoro bál na tyhle hodiny chodit... :)

jaro

dnes ráno bylo tak nádherně! ani se mi nechtělo věřit, že je teprve začátek března. do školy jsem se vydala oblečená v podzimní/jarní bundě a tenkém a svetru a přesto mi bylo teplo.
ach, to je ale krása!

co novýho?

tento týden jsem byla několikrát upotorněna na to, že přispívání na tenhle blog poněkud flákám. netvrdím, že to není pravda, ale taky je pravda, že v poslední době jsem opravdu mooooc práce a tím pádem málo času na blogování.
za 1) teprve nedávno nám skončilo zkouškový a vzhledem k tomu, že jsem jeho část využila k cestě do Francie (čehož opravdu nelituju), využila jsem ho v plný délce, tzn. poslední zkoušku jsem dělala těsně před koncem zkouškovýho = hodně učení
za 2) upsala jsem se další jazykovce a učím teď týdně 6 kurzů francouzštiny a angličtiny = hodně práce

takže teď chodím do školy, čtu povinnnou literaturu, jezdím téměř denně do Horních Počernic, což je fakt děsně daleko a měla bych alespoň kvůli studiu sledovat zprávy, což taky nestíhám. taky platím šílený peníze za mobil (hovory do zahraničí jsou prostě drahý), zatím jsem úplně zdravá, i když všichni kolem mě jsou nemocný

taky jsem se rozhodla, že na erasmus do Portugalska pojedu na letní semestr ve druhým ročníku, tzn. zhruba za rok, jestli na portugalštině vydržím.

a to je pro teď asi tak všechno. jsem zrovna na přednášce, takže si musím dělat poznámky.

flashka

shánět po Praze flashku není vůbec nic zábavnýho...

notebook

haha, hihi... konečně! doufám, že díky novému hp compaq budou mé příspěvky na tomhle blogu četnější... dík mami :)

je příjemné...

...strávit víkend na Moravě...

la femme chocolat

předtím, než odletím...

...se mi zachtělo zajít do kina. anglickýho krále stojí za to vidět. už pro to ticho, které je v sále ve chvíli, kdy jan dítě souloží s lisou, která upřeně a odevzdaně hledí na obraz führera v domnění, že tak zplodí nejlepšího árijského potomka, už pro to napětí, které je cítit v sále v momentě, kdy na plátně odjíždí vlak s germánskými natěšenými vojáky a v pozadí se objevuje jiný vlak... bez oken, jen se zamřížovanými dírami kvůli vzduchu a přecpaný tmavovlasými židy... odjíždí stejným směrem, ale úplně jinam. kdyby se některé části filmů netýkaly druhé světové války, byly by komické, nutily by vás se smát, ale takhle to prostě nejde... pan menzl se zase předvedl :-)

a tak teď už můžu jít domů a v klidu si zabalit a zítra odletět. můžu zmizet na chvíli v alpách a vězte, že tam rozhodně neletím kvůli sněhu. taková já přece nejsem...

čtu, že...

...v liberální demokracii a relativně svobodném tržním hospodářství našla televize živnou půdu, v níž mohou být všechny její schopnosti ve smyslu technologie obrazu plně využity. Jedním z důsledků této situace je celosvětová poptávka po amerických televizních pořadech... Doslechl jsem se (ač jsem si to neověřoval), že Laponci před několika lety odložili svoji každoroční a podle všeho životně důležitou migraci o několik dnů jen proto, aby se dozvěděli, kdo postřelil Džejára...

N. Postman - Ubavit se k smrti