Záchranné lano

I ve chvíli, kdy se zrovna necítíte nejlíp, kdy máte náladu pod psa, nebo když prostě jenom věci nejsou tím, čím se zdají být, je potřeba vědět, že máte kolem sebe lidi, které vaše starosti a úzkosti zajímají, kteří vás vyslechnou. Nemusí ani nic říkat, stačí, že jsou s vámi, že jsou na chvíli vaší trpělivou vrbou. Pár takových lidí kolem sebe mám. Naštěstí. Moje holky a kluci, jak jim sama pro sebe říkám, jsou pro mě stejně důležití jako ranní čerstvý vzduch, když otevřu okno a cítím jaro. Jsou pro mě nepostradatelní jako sklenice té nejosvěžující vody, když umírám žízní. Znamenají pro mě záchranné lano, když padám z výšky zpátky na zem. V ten moment se jich chytnu a doufám, že mě nepustí, a stejně jako už stokrát mi pomůžou dopadnout na nohy. Nejsem člověk, který by byl samotář a vypořádával se se svými problémy a průsery sám. Neumím to. Když v životě zakopnu nebo dostanu na držku, ať svojí vinou nebo od někoho jiného, potřebuju někoho, kdo mě v tom nenechá se plácat. Svým způsobem je to slabost. Ale nejsou zrovna tohle situace a překážky, které pomáhají utužovat ta opravdová přátelství? Máte kolem sebe takové lidi, kteří by se pro vás rozkrájeli, když by vám to v danou chvíli pomohlo? Jestli jo, hýčkejte si je. Jsou vaši a mají vás rádi.