Friday, February 25, 2011

Tak trochu punkoví Tata Bojs


Na koncert Tata Bojs v jihlavském klubu Soul jsem se těšila skoro dva měsíce. Hned jak kluci z Hanspaulky vytvořili event na Facebooku s názvem "Koncert Tata Bojs v Soul Music Clubu v Jihlavě 24.2.2011", věděla jsem, že tam chci být. Na jejich prvním koncertě jsem byla možná někdy kolem roku 2000, kdy ještě vůbec nebyli tak známí jako dnes a taky ještě hrávali běžně na koncertech písničku Jaro, což je moje srdcovka. Od té doby jsem je viděla několikrát. V sále v Zámku v Polný, v Roxy, na festivalech. Vždycky mě jejich show bavila, vždycky to mělo "něco navíc". Jedním z nezapomenutelných zážitků je rozhodně turné k Nanoalbu, kdy šlo spíš o úžasné audiovizuální představení než obyčejný koncert. To jsem ale ještě netušila, co se bude dít v Jihlavě. Soul music club je opravdu malý klub. Nikdy předtím jsem tam nebyla, ale upozornilo mě na to víc kamarádů, takže jsem se nejdřív bála, že 1) nebudou lístky, 2) umačkáme se tam a 3) bude to prostě ostuda, protože kluci jsou už dneska zvyklí na jiný prostory. Musím říct, že ani jeden z těch černých scénářů se nenaplnil. Lístek jsem si koupila včas, ale myslím, že byly i na místě.
Prostoru ke skákání v rytmu s Mardošou bylo tak akorát a koncert se povedl skvěle. Jak poznamenal Bublajs na konci, tak punkovej koncert to trochu byl, ale všechny moc bavil. Po letech jsem stála zase v první řadě jako kdysi ve čtrnácti na koncertech Wanastovek. Slečny vedle mě mi několikrát vyloudily úsměv na tváři hláškama jako: "To je von?" - "Já nevim. Viděla jsem ho jen jednou na fotce, tak ho nepoznám." Bylo jim rozhodně míň než osmnáct a i přesto, že znaly Tata Bojs pravděpodobně chvíli, pařily na sto procent a Bublajse ze vzdálenosti několika desítek centimetrů hltaly očima. Tata Bojs zahráli celkem 13 písniček a jednu jako bonus. Mým favoritem byla rozhodně Šťastnější a Růžová armáda. Celou hodinu a půl jsem se báječně bavila, skákala a zpívala tak, že jsem pravděpodobně přišla na pár dní o hlas.


Taky bych ráda zmínila předkapelu Sunflower Caravan, kterou si Tatabojs přivezli a která mě velice mile překvapila. Musím přiznat, že jsem asi trochu ignorant, protože jsem o nich nikdy neslyšela, ale jejich živé vystoupení bylo opravdu skvělé.



Nejsem žádný hudební kritik ani odborník, takže tenhle můj výplod berte jenom jako záznam zážitku z vynikajícího koncertu, který měl neopakovatelnou atmosféru už jenom proto, že mezi první řadou a Mardošou, Bublajsem, Vládíkem a Jirkou bylo asi tolik centimetrů, kolik měří moje natažená ruka. Pěšáci z Hanspaulky nezklamali a předvedli v téměř intimní atmosféře show, kterou si pamatuju z jejich klubových akcí na přelomu tisíciletí. A vůbec mi včera nevadilo, že nezahráli Jaro.


5 comments:

Anonymous said...

RA! Je taky oblíbená. A hráli Vesmírnou?

Martina Nováková said...

No jo, Vesmírnou hráli taky :)

iTom said...

Moje nej :-)

Anonymous said...

Jen pro info všem: Martina dnes (ne)mluví opravdu vtipně:))

Jana said...

Jj, kluci byli boží :-) Byla jsem o den dřív na Flédě. Jediná nevýhoda, když se člověk nedostane přímo do kotle, je ta, že si před něj klidně stoupne slečna s metrem osmdesát a maximum pohybu, který vyvine, je pokyvování hlavou :-/ Ale užila jsem si to MAXIMÁLNĚ!!!!