Některý věci skončí prostě jenom proto, že to tak mělo být. Nikdy nevíme, jestli je to dobře nebo špatně. To ukáže až čas. Z ničeho nic zmizí několik let společného života. Šatní skříň je najednou poloprázdná, v koupelně chybí několik lahviček sprchových gelů a šampónů, možná zmizely i ty stupidní hrníčky, který nakonec možná nebyly tak ošklivý. Ráno nikdo nepraští naštvaně do budíku a nikdo několikrát denně nevolá jenom proto, aby se zeptal, jak se vede zrovna dneska. Vztahy končí stejně často, jako se rodí děti nebo umírají trpící rakovinou. Dokud se vás to nějak přímo nedotýká, je vám to jedno. Když jste potom uprostřed toho všeho, je vám zle. Je vám zle, protože víte, že s tím nejde nic udělat. Prostě to tak v životě chodí. Nejde dělat nic jinýho, než se z toho zhroutit, opít, oklepat a jít dál. Občas se tohle všechno nakupí a je toho kolem vás tolik, že si říkáte, jestli se to třeba nepřenáší vzduchem nebo aspoň dotykem. Přijdete domů a najednou vidíte, že vás tam zbyla půlka. Část prostě odešla s tou půlkou šatní skříně nebo namačkaná ve sprchovým gelu. Teď přichází ta smutná část. Zhroucení. Uvědomění si, že je konec. Pak je potřeba se jít opít. Můžete zapadnout třeba do nějakýho podzemního baru, nalít do sebe pár rumů a jet domů ranním metrem. Tahle část nesmí být nikdy přeskočena. Zajímavé je, že ti, kteří tvrdí, že nepijou, protože alkohol žádný problémy nevyřeší, skončí většinou s hlavou v záchodové míse ještě i následující ráno. Kdybysme byli jeptišky, pomáhaly by nám ze sraček modlitby. Kdybysme byli indiáni, pomáhalo by nám možná přinášení nějakých zvířecích obětí. Jenže když jsme mladý český ateisti, stačí nám ten rum. Aspoň na ten jeden večer. Pak je potřeba se oklepat z tý vopice a jít dál. Někomu to zabere den, někomu týden, někdo se v tom plácá měsíce. Důležitý je vědět, že je to jen vopice a ta vždycky skončí. A je jedno, jestli jsme si ji přivodili rumem, vodkou, pivem nebo vínem. Někdo se možná pozvrací, někdo bude jen dlouho spát, všechny nás bude dlouho bolet hlava, ale všichni se z toho nakonec dostaneme. A možná už ani nebudeme potřebovat ten anti-ethanol.
Wednesday, February 23, 2011
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
2 comments:
"Přijdete domů a najednou vidíte, že vás tam zbyla půlka" - líp to říct nejde!
Díky. Pocit spousty z nás v jedný větě.
Post a Comment