očistěte se v Babelu

stále plná pocitů z toho filmu jsem se rozhodla tohle napsat... sobotní filmová odpoledne miluju. sladký popcorn (ale pozor! ten s medovou příchutí se dřív spálí, do mikrovlnky jen na 3 minuty), kofola, pomazánka, rajčata a tři filmy. nesmí být všechny příliš náročné. až ten poslední. 142 minuty trvající BABEL mi zajistil dnešní očišťující katarzi. zaprášený a konečně trochu zestárlý brad pitt není na Babelu zdaleka to jediné a nejlepší. a rozhodně není v tomhle filmu ani roztomilej, ani krásnej, ani sladkej... což je mu spíš k dobru. Babel není jen zmatení jazyků, pro mě je to hlavně příjemný, i když trochu tragický očistec a hlavně další film, o kterém jsem se tu chtěla zmínit a který se zařadil do mých Top 10.

poslední o počasí (snad)

Ještě jsem si vzpomněla na takovou úvahu o počasí (to je ale fakt řečeno hodně vznešeně:-D). Musim ji sem hned teď napsat, protože se týká 11. března, takže později by už nebyla vůbec aktuální a navíc má být od pondělka zase hnusně, takže by se docela ztratila pointa.

11. března 2005 jsem byla v Barceloně a bylo tam 15 stupňů Celsia.
11. března 2006 jsem byla v Cannes a bylo tam 15 stupňů Celsia.
11. března 2007 jsem byla v Polné a bylo tam 15 stupňů Celsia.

Z toho plyne, že se jednou k tomu středomořskýmu podnebí dopracujeme i u nás na Vysočině. Jaru sláva!

les temps changent.

přesně před rokem jsem byla ve Francii
přesně před rokem jsem se právě vracela z Antibes do Annecy
přesně před rokem jsem byla přesvědčená, že nejlepšího kamaráda nemůžete ztratit kvůli hlouposti
přesně před rokem jsem si myslela, že nebudu mít moc důvodů se do Annecy později vracet
přesně před rokem jsem věřila, že první dítě mojí sestřenice bude holčička
přesně před rokem jsem moc nedoufala, že se dostanu na obor mediální studia
přesně před rokem bylo v Annecy 5 stupňů Celsia
přesně před rokem jsem neznala ani Andrejku, ani Sashu, Paula, Zuzku, Markétu, Lucku a další skvělý lidi
přesně před rokem jsem se nacházela někde mezi angínou a zánětem ledvin
přesně před rokem jsem portugalštinu a angličtinu spíš zapomínala, místo abych se učila něco nového

a co z toho jako vyplývá?
les temps changent et c´est très bien...

když se mi nechce spát

tak tu sedím večer s migrénou a křivými zády a už asi hodinu si říkám, že si vezmu prášek a půjdu spát, ale pořád se mi vlastně moc nechce, i když bych měla, protože mě čeká náročnej víkend, ale prostě to nejde, tak surfuju po netu a nacházím stále zajímavější počiny kolegů bloggerů, ale taky spoustu hloupostí a zbytečného plácání a hlavně mám teď pocit, že se vyjadřuju nějak podivně spisovně, ale šlo to celou dobu docela samo a teď už ta schopnost zase mizí a mě letí hlavou myšlenky na podobně zmateně působící texty, který jsem kdy četla, jako například na jeden odstavec z románu Jacka Kerouaca Na cestě, ve kterém stojí: ,,...cožpak nevíš, že bůh je medvídek Pú?", anebo na další citát z jeho knihy, který si člověk, jenž měl Podzemníky půjčené přede mnou podtrhl: ,,a tak tu ležím ve tmě, vláčně jak chobotnice a čekám na spánek,"ale nevím, co to znamená, že jsem si vzpomněla zrovna na Kerouaca a zrovna teď. (uff, konečně tečka!) dokonce jsem dneska ani neměla kafe (bože, nechápu, jak jsem mohla přežít den!), ani jsem nevypila dva litry kofoly, coca-colu nebo red bull jsem neviděla ani z rychlíku (to je ale blbost) a přesto se mi nechce spát. hlava bolí, záda taky, je tma, je mi teplo (kdo mě zná, ví, že to je pro mě velice důležité) a přesto se mi nechce spát...

ha, už to mám! lehnu si do postele a dám se do čtení Garretova Podloubí v Anenské ulici a to mě zaručeně uspí :-D trápím se s tou knihou už asi dva měsíce. kdybyste věděli, jak je velká a kolik má stran, vysmáli byste se mi do očí... je to ostuda, já vím.

takže plán mám a teď ho musím uskutečnit. moc se předem omlouvám za tenhle zmateně-nočně-spisovně-pseudopesimistický post, ale slíbila jsem, že budu psát víc a častěji, tak se snažím sliby plnit nejen o Vánocích a ať to stojí, co to stojí a jsem zvědavá, jestli mi někdo nenaznačí, že míň znamená víc, protože bych se tomu vůbec nedivila a vlastně bych to i chápala, protože já normálně přece takovej blázen nejsem. nebo jo?

včera v hodině zdravotní gymnastiky...

... ,,a dýcháme do kyčle" ...
... ,,jazyk odpočívá volně v ústech" ....

člověk by se skoro bál na tyhle hodiny chodit... :)

jaro

dnes ráno bylo tak nádherně! ani se mi nechtělo věřit, že je teprve začátek března. do školy jsem se vydala oblečená v podzimní/jarní bundě a tenkém a svetru a přesto mi bylo teplo.
ach, to je ale krása!

co novýho?

tento týden jsem byla několikrát upotorněna na to, že přispívání na tenhle blog poněkud flákám. netvrdím, že to není pravda, ale taky je pravda, že v poslední době jsem opravdu mooooc práce a tím pádem málo času na blogování.
za 1) teprve nedávno nám skončilo zkouškový a vzhledem k tomu, že jsem jeho část využila k cestě do Francie (čehož opravdu nelituju), využila jsem ho v plný délce, tzn. poslední zkoušku jsem dělala těsně před koncem zkouškovýho = hodně učení
za 2) upsala jsem se další jazykovce a učím teď týdně 6 kurzů francouzštiny a angličtiny = hodně práce

takže teď chodím do školy, čtu povinnnou literaturu, jezdím téměř denně do Horních Počernic, což je fakt děsně daleko a měla bych alespoň kvůli studiu sledovat zprávy, což taky nestíhám. taky platím šílený peníze za mobil (hovory do zahraničí jsou prostě drahý), zatím jsem úplně zdravá, i když všichni kolem mě jsou nemocný

taky jsem se rozhodla, že na erasmus do Portugalska pojedu na letní semestr ve druhým ročníku, tzn. zhruba za rok, jestli na portugalštině vydržím.

a to je pro teď asi tak všechno. jsem zrovna na přednášce, takže si musím dělat poznámky.