38%

38% čtenářů mého blogu čte pravidelně "reflex". toť výsledek ankety :)

a zase ta divočina.

a tak jsem dočetla "franny a zooeyho" a taky "nětočku nězvanovovou" a pan dostojevský se mi tak zalíbil, že jsem si dnes koupila "zápisky z mrtvého domu". a pak taky další učebnici francouzštiny, která stála 550Kč a o které ještě nevím, jestli ji budu potřebovat... a opět jsem se vrátila k "velké divočině". nekončená kniha.

dnes jsem první den ve škole. jak jsem předpokládala, ráno jsem v 6:45 nastoupila do přecpaného metra s termohrnkem plným kávy s mlíkem a o první hodině skoro ani nevím, že byla. ach, budou to krušné úterky :(

noc je půlka dne.

a tak už skoro dva týdny jsem nejaktvinější v noci. přemýšlím, čtu, píšu a kdybych neměla učebnici v praze, snad bych se i učila. obrovskou radost jsem si dnes udělala rozhodnutím pustit se do jiné než portugalské nebo brazilské knihy. vytáhla jsem z knihovny už trošku zaprášenou "franny a zooey" od salingera a vyloženě si tu knihu užívám. příjemná změna.

další radost je domluvené víno s L. po dlouhé době konečně vyrazím ven... i když jen o pár domů dál, ale těším se.

"tak ještě počkáme, jestli bude sedimentace nižší a když jo, tak vám tu neschopenku v pátek ukončím" řekla doktorka. juchuuuu! nepřipouštím jinou možnost.

to dočasný odříznutí od "světa venku" (tý jo, to zní jako ze starých časů:) mi ukázalo, že mám ve svým životě lidi, který mám opravdu hrozivě moc ráda. až mě to trochu děsí. příjemně.

4400

znáte seriál 4400? kamarád a. mi ho půjčil včera večer. první série na jednom dvd. jak jsem už ve dřívějších postech poznamenala, nudím se angínou, a tak jsem neváhala ani půl dne a pustila jsem si 4400 před spaním. kdo by řekl, že nakonec půjdu spát ve 4:38? 4400 je zřejmě podobným chytákem jako "lost", "prison break" a podobné. prostě koukáte, dokud dokážete udržet víčka otevřená alespoň natolik, aby vám zůstala dostatečná škvíra na sledování děje. "to už stačí, už opravdu půjdu spát", říkáte si. pak ale přijde konec epizody a vám vrtá hlavou: "probudí se kyle, nebo zemře?" nebo "jak to ta holka zatraceně ví?" nebo taky "je to dítě mimozemšťan nebo ne?" to mě teď zajímá úplně nejvíc. zatraceně, potřebuju druhou sérii!!!

upgrade

a tak jsem si ještě v noci trochu hrála se vzhledem tohoto blogu a chtěla bych vás upozornit zejména na nově zařazenou položku anketa. teď můžete 10 dní odpovídat na to, jaký časopis pravidelně čtete. vizte vlevo dole :)

chuť

najednou jsem dostala takhle kolem půlnoci obrovskou chuť psát. dostala jsem chuť vám sem něco napsat, ať "vy" jste kdokoli a "sem" je jen virtuální deník. mám chuť napsat něco pěkného, něco jen tak, nepříliš moudrého, jen milého. můj záměr je i trošku sobecký, protože se už podruhé v jednom měsíci mořím doma s angínou a nudím se a nebaví mě, jak už dlouhou dobu nedostávám svoji pravidelnou a bezpodmínečně nutnou dávku sociálního kontaktu (na vině je nemoc a zkouškování). většinu mých přátel jsem neviděla už několik týdnů, nemluvě o mém synovci, který už jistě ve své batolecí paměti zapomněl, kdo je teta martina.
a tak sem napíšu něco pěkného, co mě v poslední době potěšilo. přemýšlím, jaké události, podněty nebo chvilky stojí za zaznamenání a napadají mě třeba tyhle:

- představení "každý rok ve stejnou dobu" a "další roky ve stejnou dobu" v divadle bez zábradlí. veronika freimanová a zdeněk žák v nich excelují pod režijním vedením jiřího menzela. "každý rok ve stejnou dobu" jsem viděla v srpnu. freimanová je krásná, milá herečka, ale v této hře byla absolutně úžasná. a zdeněk žák? v únoru jsem ho jednou potkala v metru a říkala si: bože, co je tohle za ubožáka? igelitka z tesca, rozšmajdané boty a zmačkaný baloňák rozhodně nenapovídali nic o jeho talentu, o kterým mě přesvědčil až v divadle (to, že se tento týden objevil v té "ordinaci" přičítám značné finanční injekci). chvíle, kdy hlavní hrdina george (žák) mluví o smrti svého syna ve vietnamu a doris (freimanová) ho jen tiše obejme, mi vehnala slzy do očí. připadala jsem si jako blázen, že v divadle brečím (a zrovna těsně před přestávkou), ale byla to scéna opravdu krásná a děsivá zároveň. pokračování "další roky ve stejnou dobu" jsem navštívila v září a jen potvrdilo to, že tito dva se zařadili mezi mé nejoblíbenější české herce. zajděte si taky do divadla :)

- gilmore girls. vím, že už s tím asi otravuju, ale prostě jsem si ten seriál zamilovala a vůbec mi nevadí, že je ´americkej´a asi trochu holčičí. naopak mě pěkně štve, že už skončil (i když u nás ještě úplně ne) a že natočení celovečeráku jen tak pro pěkné rozloučení je zatím tak trochu snem. na youtube.com jsem si našla spoustu videí, kde jsou lorelai a rory hezky samy za sebe jako lauren graham a alexis bledel a jsou mi moc milé i tak :)

- server youtube.com vůbec. představte si: jste nemocní, ale ne zas tak moc, abyste nemohli celé hodiny lozit po netu a tak skouknete všechno možné (viz minulý post). a tak se celé dny a noci bavím a vzpomínám. například mix prodigy vs. enya stojí za to.

- noví kamarádi. někdy je najdete opravdu hrooooooooooozně moc snadno. stačí nechat si na zádech batoh a dostatečně dlouho s ním otravovat za vámi tančící v několikatisícovém davu :)

- staří kamarádi. někdy stačí jen to nejmenší a zjistíte, že staří kamarádi jsou opravdu ti nejlepší.

- barevné stromy. pro mě zhola jediná pozitivní věc na podzimu. a teda ještě moje narozeniny, které (jak to zatím vypadá) se budou letos slavit ve velkém!

- rubem fonseca. současný brazilský spisovatel, od kterého jsem měla v povinné četbě "černý román a jiné povídky" a co nejdřív se chystám na nově vyšlé "mocné vášně a nedokonalé myšlenky". je radost číst mezi brazilskými zkrachovalci na jedné a bojovníky za svobodu na druhé straně někoho normálního. sem by asi patřili uvozovky - kdo četl o černém embryu, pochopí.

- film ratatouille. asi opravdu nejlepší animák od pixaru, i když se teda s nemem hodně pere. myšák rémy je okouzlující. na konci filmu si říkáte, že byste taky chtěli doma takovou krysu s talentem na vaření. vždyť přece tout le monde peut cuisiner. a neříkám to jen proto, že mám doma postavičku rémyho a emilka od nás z kina :D

- a nakonec i škola. jsem ráda, že nejsem jediná, kdo se tam těší ;) až do prosince bude zase klid a čaje a kafe a obědy v menze s mými milými spolužáky a pak ty zkoušky tak nějak splácáme.

a to už by myslím stačilo. moje chuť psát byla téměř úplně ukojena a myslím, že vaše chuť číst takhle dlouhej post úspěšně zabita. a jestli jste i přesto dočetli až sem, díky vám za čas a ochotu a vůbec za zájem :-*

Bé Háčko slaví sedmnáctiny :D

dneska je to právě 17 let od doby, kdy v USA běžel poprvé první díl první řady této teenage soap opery.
přiznejte si, že jste na tyhle pseudohrdiny taky koukali, zavzpomínejte si a hlavně se zasmějte :)