... jsem dospěla k takovému psychickému rozpoložení, že se mi zachtělo sem hodit nějakou myšlenku nebo stav duše nebo co je to.
posledních pár hodin jsem strávila pročítáním a "listováním" ve spřátelených i zcela neznámých blozích a trošku se mi zastesklo po exhibicionistické úchylce, která zapříčiňuje již zřídkakdy touhu otevřít svoji hlavu i srdce neurčitému počtu jedinců ovládajících češtinu a počítač s internetem. a tak jsem si pomyslela, proč zase něco nenapsat?
celý rok jsem se nenudila. i když bych někdy docela ráda. víc než před rokem jsem se upsala pracovat pro naše národní aerolinky. a od dubna to začalo. zaměstnanecké letenky za více než příznivé ceny mi dělají radost, ale zároveň účty za hotely a nákupy v zahraničí prohlubují moje kapsy. ovšem to neznamená, že bych litovala. v Aténách, v Santiagu de Chile, v New York City, v Palmě de Mallorca, v Madridu i v Paříži bylo nádherně. a to nejen proto, že mi tyhle výlety dokázaly, jak moc pro mě znamenají moji blízcí. jeden z těchto tripů bude mít možná za následek moje další životní peripetie a ten poslední zmiňovaný mi dokázal, že Paříž má pořád co ukazovat a že se tam i po 12. návštěvě můžu cítit tak, jako bych tam byla poprvé. a to je vždy krásné.
taky jsem si pořídila mazlíčka. jak si tak žiju uprostřed Prahy bez televize a zahrady, zachtělo se mi aspoň společnosti nějakého chlupáče. z ekonomických, praktických i čistě psychologických důvodů jsem se rozhodla pro morčátko. je to kluk a je úžasný. je se mnou téměř pořád. a má mě rád skoro tolik jako já jeho.
Friday, November 20, 2009
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
2 comments:
jaky vylet ti zpusobi jaky peripetie?:)
o tom kdyžtak někdy neveřejně :) musíme se zase někdy sejít, taková doba...
Post a Comment