sníh v posteli

to, že chodím pozdě spát, i když ráno velice brzy vstávám, všichni vědí. to, že se neučím, když mám další den zkoušky, všichni nevědí, ale vím to já. ovšem to, že mám v posteli sníh, skoro nikdo neví, nikdo by to zřejmě nepředpokládal a ani mě samotnou by nikdy nenapadlo, že by se to mohlo přihodit. dávejte si, prosím, pozor, když budete něco smažit.

nechápu, nerozumím, nevím.

nateklý mandle a horečka. spánek a nekonečná únava. možná tohle všechno může za to, že některý věci můj mozek prostě nebere. možná to ale není tím. to by bylo ještě horší, protože by se tím pádem ztrácela jakákoli šance, že se to jednou změní. asi se tak budu muset naučit žít. a opravdu nevím, jestli to zvládnu. někdy mi dochází síla argumentovat, vysvětlovat nebo se dokonce hádat. někdy mám pocit, že to prostě musí jít i jinak. ale jak?

pár vět

někdy úplně stačí pár vět a jsem rozhozená na celej den. ale občas se taky stane, že mi někdo řekne nebo napíše pár vět, který mi udělají obrovskou radost jako to naposledy udělala Z. omlouvala se za to, co napsala, ale nemusela. zlepšila mi tím ohromně náladu, která dnes teda nestála za nic... usínat se svítáním se fakt nevyplácí. blbej úplněk.

o cestování atd.

začínám zase cestovat. už to nebudou jen cesty mezi Polnou a Jihlavou a Jihlavou a Prahou. už se blíží den, kdy mi u mýho zaměstnavatele vzniknou nároky na zaměstnanecký letenky a já to rozhodně hodlám využít. v březnu letím do Atén. těším se. zamrzlá šedivá Praha je pořád krásná, ale střelci prostě mají rádi změny. musí se pořád něco dít. být moc dlouho na jednom místě bez valných životních peripetií nudí. nečekám, že z nádher kolébky evropský kultury padnu na zadek, ale je to nová zkušenost. "do Atén by se měl každej Evropan aspoň jednou podívat," řekla A. a má pravdu. tak jsem si řekla proč ne. snad tam bude aspoň o trochu teplejc než v Libni. až se vrátím, určitě se o zážitky podělím, ale myslím, že po půlroční zkušenosti z Portugalska mě jen tak něco nedostane.
v plánu už jsou i další výlety, ale o těch ví zatím jen pár vyvolených. rozhodně ale chci, aby byl tenhle rok o moc zábavnější než ten předchozí. pro všechny. nejen pro mě a moji rodinu. nezačal špatně. včera jsem byla s kamarády na narozeninový oslavě DJ Rushe a stálo to za to. výsostně jsme se bavili. vlastně jsme se bavili tolik, že mě z toho ještě po 17 hodinách od návratu domů bolí celý tělo. nevadí :)

ve škole se blíží zkoušky. zatím mě to učení nijak neschramstlo, ale to bude asi hlavně tím, že od konzultanta pro dálkový studium mi nechodí hromadný e-maily a že v tomhle ročníku nemám nikoho tak blízkýho, aktivního, zábavnýho, precizního a pozitivního jako byla S. až po prvním semestru bez ní mi dochází, jak moc důležitá pro mě byla, jak jsem se jen díky její přítomnosti sama vycepovávala k výkonům pro mě neobvyklých. je báječná.

pořád ještě fotím. a zrovna ve chvíli, kdy se na vteřinku opět přiblíží múza a chuť pustit se do něčeho novýho, vybije se mi baterka. a nabíječka je 130km ode mě. to je vážně pech!

mám ale i jiný plány. půjdu na thajskou masáž a když po ní ještě někdy vstanu z postele, tak se půjdu nechat ostříhat a nabarvit a hlavně pokecat o všem, co se u nás ve městě v posledních měsících šustlo. taky možná někoho zachránit nebo zničit, to ještě nevím. taky půjdu na konci ledna na pokračující školení a pak snad v práci povýším. o jedno patro. budu muset víc chodit po schodech. taky už snad vyrazím na procházku s naší novou pejskovou, která dostala jméno po Žofce Orangutánový, protože má prý stejnej ksicht. těším se, až se zase nadechnu čerstvýho vzduchu na Vysočině a kolem mě bude běhat veselej pes.

brrrr

Zima a chlad. Opírám se o topení, piju horký čaj, moji hlavu zahřívá kapuce. A stejně mi není teplo. Nesnáším zimu. Nesnáším, když mi je zima. Nesnáším studený prsty u nohou a zmrzlej nos. V lednu potřebuju kolem sebe a v sobě víc podnětů, který mě zahřívají. Pár jich teď mám, ale pořád cítím chlad. Je mi zima.