učit či neučit?

ve čtvrtek odpoledne se mi dostalo velmi příjemné chvály. někteří z vás už možná vědí, že si při studiu přivydělávám tím, že učím angličtinu a francouzštinu. donedávna jsem netušila, jaká jako lektorka jsem. doufala jsem, že třeba alespoň něco ode mně studenti pochopili, že je třeba hodiny se mnou alespoň trochu baví. ale tento týden jsem byla opravdu velice potešena a dojata chválou, kterou jsem na svoje učitelský schopnosti vyslechla. v pondělí jsem se dozvěděla, že patnáctiletá slečna, kterou doučuju francouzštinu, si zlepšila známku ze 4 na 2 během čtyř měsíců... a paní S., maminka dvou sester, kterým dávám hodiny angličtiny jen tak pro zábavu, protože jsou tak dobrý, že se ve škole nudí, mi ve čtvrtek sdělila, že už si zaplatila hodiny i na září, že se mnou počítaj, že holky jsou ze mně prej nadšený... říkala, že mám dar... že učit nemůže kdekdo... no jo, já vím, že samochvála smrdí, ale mně to udělalo tak velkou radost, že se s vámi o to musím podělit... celej život říkám, že určitě nechci bejt prodavačkou a učitelkou a teď to vypadá, že mi možná ani nic jinýho nezbyde...:D každopádně to vypadá, že si tím může alespoň přivydělávat, dokud se nestanu odborníkem na francouzská média v portugalsku! :D