po dlouhý době

nejdřív jedna velká omluva za tak dlouhou prodlevu. chtěla jsem se omluvit, že nebylo co psát, ale ono toho bylo hodně, ale mně se nechtělo nic sdělovat. teď to vlastně ani není jinak, chce se mi jen křičet, nebo přímo řvát...

Erasmus se chýlí ke konci, měl hodně velké mínusy, ale taky několik významných plus. a všechny tyto významné plusy si s sebou vezu domů. ať už v podobě nezapomenutelných vzpomínek nebo v podobě kamarádů, doufám, na celý život. jsem přesvědčená, že většina z nich, ne-li všichni, jsou ti opravdový kamarádi, který zajdou na kafe nebo víno i v Praze, nejenom tady, ve smradlavým Lisabonu, plným špinavejch slizkejch uslintanejch Portugalců a podivných přistěhovalců. dostala jsem tady pár lekcí, zase jsem o něco moudřejší a snad i psychicky odolnější a hlavně tak rozhodnutá jako nikdy dřív.

o tom, jak se mi tady líbilo, můžu říct jediný: země je to krásná. k lidem se vyjadřovat nebudu, protože tolik sprostých slov byste možná ani neustáli. třeba někdy naživo mezi čtyřma očima ;) normální Portugalce jsem tady potkala všeho všudy 2 a to jen proto, že jeden vyrostl ve Francii a druhý v Německu. takže asi tak. viděla jsem tu takové věci jako ještě nikde nikdy a upřímně doufám, že se mi ani znovu nepoštěstí. jeden z nejhorší zážitků je setkání s mužem, který má sloní nemoc v obličeji. fakt hroznej pohled. to nikdy nezapomenu. a spousta dalších věcí, o kterých radši psát nebudu, abyste se o mě ještě ty poslední 3 tejdny (juchuuuu!!!!!) tolik nebáli.

teď zrovna mi je tak podivně, že mám pocit, že se historie opakuje a ani nevím, jestli jsem tak moc naštvaná, nebo jestli mi to je jedno, nebo jestli jsem dokonce trochu zlomyslná. nevim. každopádně vím, že teď se už z toho nesložím. akorát se mi opět potvrdilo, že nad pravý kamarády není. každejch jich máme jenom pár... někdo vlastně ani to ne... budu psát jen za sebe... vím, že mám kolem sebe několik lidí (kromě rodiny samozřejmě), kterým opravdu věřím. a jsou pro mě víc než moje zdraví než peníze než cokoli... tady se mi opět potvrdilo, že nad opravdový přátele není a jenom doufám, že všichni ti, o kterých tady teď píšu, to vědí, snad jim to říkám dost často. mám vás moc ráda, zlata moje :)