no apologize

žádná omluva, žádný vysvětlování, už to myslim začíná být nuda.

jsem zase o rok starší. narozeniny proběhly hladce a téměř bez bolehlavu. dostala jsem spoustu dárků. nejlepší byl ten od K. a taky od Š. a pak taky všechny, který jsem si koupila sama. spoustu zimních hadříků a samozřejmě trochu té bijoux. jak jinak. jsem prostě jenom holka.

skoro nic se nezměnilo. kromě toho, že mám novou práci, bydlení, spolubydlící a hlavně K. například zůstalo při starým to, že chodím hrozně pozdě spát a vlastně nikdy nejsem úplně odpočinutá. s tím souvisí přehnaný pití kafe, ale to už taky trvá pár let. taky pořád ještě fotím, ale míň. málo času. chodím do školy - velice sporadicky ovšem. snažím se veškerej volnej čas dělit mezi K. a kamarády. Dejte vědět, jestli mě někdo chcete vidět a já se neozvala... určitě to tak být nemělo.

pokusím se usnout. napíšu brzo. slibuju.

po dlouhý době

nejdřív jedna velká omluva za tak dlouhou prodlevu. chtěla jsem se omluvit, že nebylo co psát, ale ono toho bylo hodně, ale mně se nechtělo nic sdělovat. teď to vlastně ani není jinak, chce se mi jen křičet, nebo přímo řvát...

Erasmus se chýlí ke konci, měl hodně velké mínusy, ale taky několik významných plus. a všechny tyto významné plusy si s sebou vezu domů. ať už v podobě nezapomenutelných vzpomínek nebo v podobě kamarádů, doufám, na celý život. jsem přesvědčená, že většina z nich, ne-li všichni, jsou ti opravdový kamarádi, který zajdou na kafe nebo víno i v Praze, nejenom tady, ve smradlavým Lisabonu, plným špinavejch slizkejch uslintanejch Portugalců a podivných přistěhovalců. dostala jsem tady pár lekcí, zase jsem o něco moudřejší a snad i psychicky odolnější a hlavně tak rozhodnutá jako nikdy dřív.

o tom, jak se mi tady líbilo, můžu říct jediný: země je to krásná. k lidem se vyjadřovat nebudu, protože tolik sprostých slov byste možná ani neustáli. třeba někdy naživo mezi čtyřma očima ;) normální Portugalce jsem tady potkala všeho všudy 2 a to jen proto, že jeden vyrostl ve Francii a druhý v Německu. takže asi tak. viděla jsem tu takové věci jako ještě nikde nikdy a upřímně doufám, že se mi ani znovu nepoštěstí. jeden z nejhorší zážitků je setkání s mužem, který má sloní nemoc v obličeji. fakt hroznej pohled. to nikdy nezapomenu. a spousta dalších věcí, o kterých radši psát nebudu, abyste se o mě ještě ty poslední 3 tejdny (juchuuuu!!!!!) tolik nebáli.

teď zrovna mi je tak podivně, že mám pocit, že se historie opakuje a ani nevím, jestli jsem tak moc naštvaná, nebo jestli mi to je jedno, nebo jestli jsem dokonce trochu zlomyslná. nevim. každopádně vím, že teď se už z toho nesložím. akorát se mi opět potvrdilo, že nad pravý kamarády není. každejch jich máme jenom pár... někdo vlastně ani to ne... budu psát jen za sebe... vím, že mám kolem sebe několik lidí (kromě rodiny samozřejmě), kterým opravdu věřím. a jsou pro mě víc než moje zdraví než peníze než cokoli... tady se mi opět potvrdilo, že nad opravdový přátele není a jenom doufám, že všichni ti, o kterých tady teď píšu, to vědí, snad jim to říkám dost často. mám vás moc ráda, zlata moje :)

úplně obyčejná radost

nebudu se tady zdlouhavě rozepisovat o tom, jak se mám v Portugalsku, to si můžete přečíst na blogu Meninas em Lisboa. k tomu jenom jedna věta: je tu opravdu nádherně ve všech smyslech toho slova :) (akorát školy by mohlo bejt míň;)

chtěla jsem sem jen poznamenat, co mi dneska udělalo úplně obyčejnou radost. mám docela do ruda spálenej nos! od sluníčka! a v březnu! to je prostě krása :) I LOVE PORTUGAL

news

už jsem hezky dlouho neposlala žádný post a dodatečně se za to omlouvám. ne že by nebylo co psát, ale spíš naopak, bylo toho hrooooooooozně moc. to, co mě donedávna zaměstnávalo úplně nejvíc bylo fotografování a učení se tomuto krásnýmu řemeslu a všechny většinou velice příjemné věci a zážitky s tím spojené. občas samozřejmě okořeněno nějakým tím "mejdánkem" (chtěla bych vyzdvihnout zejména silvestr - ten byl obzvláště vydařený), trochou toho učení (jedna zkouška za semestr - to by mě bavilo moc i v příštích letech) a taky dlouho dopředu avizovaným koncertem Underworld :) v posledních dnech byla fotografie vystřídána ne tak úplně zábavnou přípravou na odlet do Portugalska. jojo, už je to tak. opravdu odjíždím. příští týden touto dubou budu kdesi v Lisabonu u někoho, koho ještě vůbec neznám, trávit svoji první noc v zemi Lusitánů. a z důvodu mojí a andrejčiny cesty za poznáním země mořeplavců vznikl blog meninas em Lisboa.

kdybych sem zase delší dobu nic nenapsala, nedivte se, budu se možná víc snažit živit tenhle druhý blog. doufám, že vás naše příhody z Lisabonu i odjinud budou bavit :)

a stále taky sledujte můj flickr účet. s novým foťákem přišly i nový zkušenosti a znalosti a doufám, že zlepšení bude pokračovat :)

xoxo, m.