učit či neučit?

ve čtvrtek odpoledne se mi dostalo velmi příjemné chvály. někteří z vás už možná vědí, že si při studiu přivydělávám tím, že učím angličtinu a francouzštinu. donedávna jsem netušila, jaká jako lektorka jsem. doufala jsem, že třeba alespoň něco ode mně studenti pochopili, že je třeba hodiny se mnou alespoň trochu baví. ale tento týden jsem byla opravdu velice potešena a dojata chválou, kterou jsem na svoje učitelský schopnosti vyslechla. v pondělí jsem se dozvěděla, že patnáctiletá slečna, kterou doučuju francouzštinu, si zlepšila známku ze 4 na 2 během čtyř měsíců... a paní S., maminka dvou sester, kterým dávám hodiny angličtiny jen tak pro zábavu, protože jsou tak dobrý, že se ve škole nudí, mi ve čtvrtek sdělila, že už si zaplatila hodiny i na září, že se mnou počítaj, že holky jsou ze mně prej nadšený... říkala, že mám dar... že učit nemůže kdekdo... no jo, já vím, že samochvála smrdí, ale mně to udělalo tak velkou radost, že se s vámi o to musím podělit... celej život říkám, že určitě nechci bejt prodavačkou a učitelkou a teď to vypadá, že mi možná ani nic jinýho nezbyde...:D každopádně to vypadá, že si tím může alespoň přivydělávat, dokud se nestanu odborníkem na francouzská média v portugalsku! :D

happy :)

někdy stačí tak strašně málo, aby bylo člověku líp... celej den strávenej někde mezi šílenou leností a nechutí do práce a pěti stranami mediologickýho rozboru reklamního letáku. učení až nad hlavu, zkoušky za dveřma, celková únava materiálu... v něčem nejistota, na druhý straně obrovská pevná jistota... někdy beznaděj, někdy štěstí. láska, ano už jsem si jistá, že to není jen bezhlavá zamilovanost. a potom kolem 22. hodiny třináct minut plných krásnejch slov, třináct minut slz, ale slz štěstí. a nakonec úplný rozhodnutí. dlouho jsem přemýšlela, jak to udělat, jak to všechno zařídit a teď už vím, že je to naprosto jednoduchý. úplně jednoduchý. stačí jen chtít. a já chci.

elle: "salut mon chéri."
lui: "salut mon amour... je t´aime."

taky jsme byli v televizi :)

tak i naše malé městečko se objevilo v prime timu na ČT.
tady se můžete kouknout, jak tu máme krásně...
(p.s. je to až poslední reportáž)

tout devient possible?

no, nejsem si tím tak jistá... ale bohužel už teď zbývá jen doufat, že alespoň něco se stane možným :(

Sarkozy 53:47 Royal

co řekli naši nejmenší...

"Tati, to jsou hezký růžičky, viď?" řekla asi čtyřletá holčička.
"To nejsou růžičky, to je kaštan."

"A babi, přijeli nějaký angličáci?" zeptal se pětiletý chlapeček svojí babičky, když čekali na Florenci a přijel autobus Student agency London express.
"No jo, přijeli."
"A babi, jak se mluví v Londýně? Londýnsky?"

sweet memories...

tak už je to jistý.

začalo to podáním přihlášky, napsáním jakéhosi předběžného studijního plánu a už to je potvrzený. v únoru příštího roku odjedu na šest měsíců do Portugalska, tedy přímo do Lisabonu. společně s A. tam budeme mít tu čest studovat na Universidade Clássica. no studovat... přiznejme si, že to není ten hlavní důvod, proč tam jedeme... :D takže pokud nenastanou nějaké nepředvídatelné okolnosti (např. vyhazov ze školy apod.), budu se příští rok touto dobou procházet někde po Alfamě, pít vinho do Porto, cpát se pasteis a bacalhau a možná i poslouchat fado...